Párkrát už se na těhle stránkách objevila princezna z ledového království. Pomalu končí další zima a zatím se tu o ní neobjevilo nic nového.. Ale to neznamená, že by se na princeznu zapomnělo, nebo že by princezna zanevřela na celý svět.. Právě naopak..
Princezně se zželelo poddaných, kteří to za radovánkami do jejího království mají přece jenom poměrně daleko. Navíc řádí světová ekonomická krize, poddaní nemají prostředků nazbyt..
Chvíli o tom princezna přemýšlela.. Jak dostat zimní radovánky do centra české kotliny... Přeci jen, v okolí Prahy těžko hledat nějaké pořádné velehory.. Taky sníh tu bývá jen výjímečně a sporadicky.. Ale nakonec princezna použila drobných a korektních čar a kouzel a vytvořila sjezdovčičku na kopečku.. Taková skoro modelářská práce v měřítku asi tak 1 : 10..
Princezna je kromobyčejně skromná, nijak zvlášť se s tím svým podařeným kouskem nechlubí, ba ani na místě samém není o ní ani zmínka...
Ale jinak než jako její přičinění si to žádný návštěvník nemůže vysvětlit..
A že jich tam bývá.. Z Prahy je tam doveze v rozumném čase autobus městské dopravy, vlastně takový skibus.. Jasně, do pořádné lyžovačky to má daleko.. Dvě minuty na pomě na horu, jedna minuta jízdy lyžmo dolů...
O to ale zase až tak nejde.. Krásné je pročistit si hlavu na vzduchu a taková hodinka na lyžích večer po práci je prima relax..
Vždycky si tam na princeznu vzpomenu a vždycky tajně doufám, že jí tam potkám.. Že se tam úplně nenápadně objeví, žádné kytičkované šaty nebo hermelínový plášť ( proč se vlastně říká hermelínový a ne třeba romadůrový ? ), ale v lyžařské bundičce a kalhotách, jako každý jiný.. A nikdo jí nepozná, jen já... A zajdeme spolu do stánku na svařák, na pivo , nebo na langoš. Ale zatím jsem jí tam nikdy nepotkal.. Ještě pár týdnů zimy v těch zmenšených horách bude, a jsem si skoro jistý, že se tam vůbec neobjeví, ale to na mých pocitech nic nezmění..
