Takové úplně všední příběhy..

Forman Šejtroček byl známý po celých Čechách jako spolehlivý forman.. Obchodníci rádi využívali jeho služeb a posílali jeho povoz, tažený kobylkou Máňou, od Aše po Hrčavu a od Vyššího Brodu po Šluknov.. A že byl rychlý a spolehlivý, nikdy se mu nestalo, že by cokoliv z převáženého zboží chybělo nebo doznalo jakékoliv úhony, občas se dostával i do vzdálených exotických míst jako třeba Venezia, kam vozil překrásné gondoly vyrobené z voňavého dřeva z brdských lesů, nebo Miskolc, odkud pro změnu vozil na jarmarky v Čechách maďarské klobásy, nebo Kunda, kde si už Šejtroček nemohl zaboha vzpomenout, co tam pohledával..

O cenách se ani nemusel moc dohadovat, obchodníci mu rádi platili, co si řekl, a on si o tak moc neříkal, protože živil jen sebe a kobylku Máňu, na voze si skoro všechno uměl opravit sám, jen brzdové špalky kupoval u kováře, ale neznačkové, aby ušetřil, chaloupku měl malou, ale skoro tam nebýval, většinu svého života trávil na cestách, čas od času přespal v nějakém zájezdním hostinci, ale většinu nocí prožil zachumlán ve své kostkované dece na kozlíku svého povozu, karty ani jiné hazardní hry nehrál, prodejná děvčata si nedopřával, fajfku nekouřil a z alkoholu holdoval jen pivu, kterého si tu a tam před usnutím přihnul ze svého žejdlíku s obrázkem malované chaloupky v české krajině – to mu dodávalo pocit domova, ať byl zrovna kdekoliv.

Vlastně si ještě občas v zájezdním hostinci rád zahrál s jinými formany oblíbenou hru Povozem po Evropě, ale nikdy nehráli o skutečné peníze, jen o takové herní, namalované... Šejtroček zpravidla vyhrával, protože opravdu již byl skoro všude a leckde i dvakrát.

Ale toho dne, kdy začíná děj naší pohádky, byl zrovna na cestě do kraje, v kterém ještě nikdy nebyl..Vezl z Vamberka náklad vamberecké krajky do kraje s podivným názvem Bosna a Hercegovina.. Krajky paličkovaly babičky na celém Vamberecku přes zimu, kdy nemohly zapřaženy do pluhů nebo dojíce krávy vypomáhat hospodářům a vydělávat si na vejminek. Obchodník, který krajky nakoupil a poslal do Bosny a  Hercegoviny, si od svého nápadu sliboval tučné zisky. Pro zákazníky z Bosny se na krajkách často opakoval motiv velkého  vypaličkovaného B a pro zákazníky z Hercegoviny zase motiv velkého vypaličkovaného H.

Zpočátku to vypadalo to na poklidnou a pohodovou cestu, jako obvykle, ale to se mělo brzy změnit.

U Svitav, kde se vzal, tu se vzal, objevil se uprostřed cesty podivný skřet a zaječel : „Jsem zlý skřítek Vrubla.. Dej mi něco z Tvého nákladu, sic se Ti zle povede !“ O Vrublovi už Šejtroček slyšel. Někteří Formani o něm vyprávěli, jak mu museli odevzdat kus nákladu, nebo jak jim škodil.. Šejtroček s ním ale nikdy neměl tu čest a všechny ty historky bral jako nějakou formanskou latinu. Nebo jako výmluvu těch méně šikovných formanů, proč zboží dovezli pozdě, nebo jim chybělo, nebo bylo poškozené.

Ale Šejtroček měl pro strach uděláno. Seskočil z kozlíku a zpráskal Vrublu bičem. „Já Ti dám, obírat slušné formany.. Já Ti dám, škodit poctivým lidem...“ Vrubla si jen rukama kryl hlavičku, pokřikoval : „Jaujaujau“ a rychle se Šejtročkovi klidil z cesty.

Šejtroček se jen smál, vrátil se na kozlík, ještě jednou zapráskal bičíkem nad hlavou, jednak jako pohrůžku Vrublovi a jednajk jako pobídku Máně a pokračoval v cestě. Měl za to, že se s trablemi s Vrublou rychle a hbitě vypořádal..

Jak mizel povoz v oblaku zvířeného prachu, zahrozil ale Vrubla pěstičkou a zamumlal : „Jen počkej.. Ty si to vypiješ... Hexempó poldo békomplex !“ a zmizel..

A trable, s kterými se Šejtroček v životě nepotkal, na sebe nenechaly dlouho čekat..

Nejdříve mu praskla obruč na kole, ale Šejtroček měl rezervní.. Vrubla tedy vymýšlel další triky a fígle.. Počkal, až se Šejtroček dostal s povozem za hranice Čech, vzal na sebe podobu drába a Šejtročka zastavil ..

„Šejtročku, podle nařízení krále této země, musí být každý povoz v tomto státě vybaven tažným lanem, lékárničkou a náhradním petrolejem do lampy.. Ukaž mi, že to máš sebou !“

Šejtroček o žádném takovém nařízení nevěděl. Nějaké lano sice našel, petrolej taky měl, ale lékárničku ne.. Jen nějakou mastičkou na hemeroidy, na které při sezení na kozlíku čas od času trpěl..

Vrublovi šibalsky zajiskřilo v očích :“Zaplatíš pokutu“..

Šejtroček sáhl po své kožené šrajtofli, v které měl poctivé vydělané peníze a zaplatil nemalý obnos. A mohl jet dál..

Dalšího dne se mu znovu do cesty postavil dráb : „Šejtročku, podle nařízení krále této země musí být za každý povoz, který se pohybuje po cestách tohoto království, zaplaceno mýtné. Ukaž, kde máš vylepenou známku, že jsi zaplatil !“

Žádnou takovou známku Šejtroček neměl a musel zase zaplatit pokutu, aby mohl jet dál..

Ale dráb se mu zjevoval znovu a znovu..

„Šejtročku, podle nařízení krále této země musí každý forman dodržovat bezpečnostní přestávky.. Jak dlouho už jedeš bez přestávky ?“

„Šest hodin“, pípl Šejtroček sklesle podle pravdy..

„Zaplatíš pokutu..“

„Šejtročku, podle nařízení krále této země musí být každý forman při jízdě připoután ke kozlíku, aby nedejbože někde nespadl. Máš bezpečnostní pás ?“

Šejtroček už se zmohl jen na pokrčení ramen.. Tahle cesta ho vyjde pěkně draho..

Peněz mu ubývalo, začal se zájezdním hospodám vyhýbat, aby zbytečně neutrácel. Co ale určitě neopomínal bylo pravidelně kupovat Máně seno, aby mohla jít dál a dovézt náklad krajek až do Bosny a Hercegoviny..

A zase ten dráb..

„Šejtročku, podle nařízení krále této země musí mít na všech povozech železné obruče na kolech tloušťku minimálně dva milimetry. Tvoje pravá zadní obruč je sjetá víc.. Zaplať pokutu..“

Šejtročka opouštěly poslední zbytky radosti ze života.. Nejradši by se otočil a vrátil se domů, ale byl to forman poctivý a čestný, tak pokračoval v cestě.

Vrubla si začal uvědomovat, že takhle Šejtročka nezničí. Bosna a Hercegovina už byla jen den cesty daleko.. Zítra už bude Šejtroček v cíli, odevzdá náklad, dostane zaplaceno a bude se dál moci Vrublovi vysmívat. To nemohl Vrubla připustit..

Už se blížil večer a Vrubla se spojil s pekelnými silami a použil kouzlo takového rozsahu, že podle směrnice samotného Lucifera je možné ho použít maximálně jednou za rok..

Obloha se zatáhla během pár minut a z černých mraků se začaly sypat kroupat veliké jako slepičí vejce.

Šejtroček odpřáhl Máňu a schoval se s ní mezi stromy. Vůz by se tam nevešel a tak Šejtroček jen bezmocně sledoval, jak do vozu buší kroupy. Což o to, samotný vůz byl fortelné konstrukce, bočnice i podlaha byly sestaveny z dostatečně silných fošen, ale plachta, kryjící náklad, nemohla kroupám dlouho odolávat.. Brzy jí také protrhly na spoustě míst.. Šejtroček doufal, že kroupy náklad moc neponičí a že brzy přestanou padat a z korby vozu je bude moci vysbírat dříve, než roztají a zničí krajky.. Ale v tu chvíli Vrubla přesunul páčku na ohromném pákovém přepínači z polohy „Kroupy“ do polohy „Slejvák“ a ďábelsky se ušklíbl..Ještě jednou se na páku podíval a pro jistotu ji posunul ještě o pozici dál, na políčko „Přívalový liják“ a zajistil jí rohatkovou západkou.

A za chvilku již všechny Šejtročkovy představy o záchraně nákladu vzaly za své.. Smutně sledoval, jak voda rozmáčela a  porozvazovala jemné uzlíky na krajkách a z vozu odtékají jen různě dlouhé a silné nitě.. Bylo mu do pláče..

Vrubla si jen mnul rukama a když voda spláchla i poslední zbytky nitek, déšť zase vypnul.. Šejtročka se mu podařilo zcela zničit.

Nebohý forman seděl vedle vozu s hlavou v dlaních.. Nezbude mu, než prodat vůz i Máňu, aby mohl obchodníkovi škodu nahradit. Co jen bude dělat ? Sáhl do kapsy pro svou šrajtofli z vepřovice a našel tam jen poslední dvě mince..Už nebude mít ani dost peněz na to, aby mohl Máně koupit seno na další cestu..Bude jí muset prodat hned zítra.

Byl celý promočený, aby si ke všemu neuhnal rýmu, kašel a bolení v krku, vydal se dál po cestě vyhledat nějakou krčmu, kde by hlavu složil, osušil se a zahřál.

Byla už skoro tma, když jednu takovou opravdu našel. Zvenku mu připomínala jednu, kterou znal z Čech.. Vedle té v jeho mysli stála košatá lípa a krčma se jmenovala U lípy. Tahle vypadala naprosto stejně, ale nebyla tu lípa, za to tu byl velký rybník. Jmenovala se Rybička..

Zevnitř bylo slyšet hrát hudbu, ale obvyklý halas a tartas, který doprovází každou krčmu kdekoliv na celém světě, tady slyšet nebylo..

Šejtroček vstoupil dovnitř.. V rohu sálu hrála hudba, po parketu se ploužilo několik párů a a ni se nepokoušelo o pořádné taneční figury.. U stolů bylo šero, sedělo u nich několik lidí, mlčeli a tvářili se protivně. I krčmářka se tvářila protivně, když se s ní Šejtroček domlouval na přespání.. Zaplatil za nocleh a zbyla mu už jen poslední drobná mince.. Co bude dál, to Šejtroček netušil.. Ale kručelo mu v břiše, tak jeho volba, jak s posledním penízkem naložit, byla jasná.. „Krčmářko, co by za tenhle peníz tady tak mohlo být k jídlu ?“ Krčmářka se na minci otrávěně podívala a otráveným tónem odpověděla „Sejra“.. „Výborně“, odvětil Šejtroček, „sem s ním“.

Sedl si v koutě a sledoval otrávené návštěvníky krčmy. Ptal se sám sebe, jestli objednané jídlo bude stejně otrávené, jako ti lidé kolem.. Ale což, jíst se musí a na nic jiného už nemá..

Krčmářka před něho otráveně přistrčila talíř s nakrájeným sýrem a Šejtroček se pustil do jídla.

A byl překvapen. Příjemně.. Sýr byl lahodné chuti a zdrcenému Šejtročkovi kvalita toho pokrmu zvedla náladu.. Tak moc se mu nálada zvedla, až dostal chuť pořádně se odvázat.. Třeba si dát panáka medoviny nebo jiného truňku, po kterém se mu bude dobře spát bez toho, aby se trápil starostmi o svou živnost.. Jenže neměl už žádné peníze.. A což si zatančit ?

Rozhlédl se po sále ve snaze vyhledat nějaký objekt ženského pohlaví, s kterým by tanec mohl být dalším příjemným zážitkem ke zvýšení nálady. A tu jí zahlédl.. Jak to, že si jí nevšimnul dřív ?

Seděla u stolu v rohu a zřejmě měla dosud obličej skrytý za čadící petrolejovou lampou.  Teď se asi pohnula a její obličej se objevil. Byla krásná, až to Šejtročkovi bralo dech, vypadala inteligentně a tvářila se příjemně..Žádný otrávený ksicht, kterých Šejtroček viděl po lokále nespočet. Seděla tam sama, před sebou měla žejdlík s pivem. Šejtroček se osmělil a vydal se k ní.. „Smím prosit ?“ Přikývla. Šejtroček jí nabídl rámě, do kterého se zavěsila a vydali se na parket. A začali tančit.. Šlo jim to lehce, Šejtroček si vybavoval snad ještě více figur, než kolik se jich po různých zábavách naučil.. Při waltzu jí opatrně nakláněl do otáček vpravo i vlevo, ladně spolu kroužili při spině , při tangu jim chyběla jen růže, jinak se popasovali i s otočkou vlevo zcela vedle sebe a promenádou a ani latinsko-americké rytmy nebyly dámě cizí.

Na tváři se jí rozhostil úsměv, dostala zdravě červeňoučkou barvu a pozvala Šejtročka ke svému stolu..

„Kdepak se tu vylíhl takový šikovný tanečník?“, zeptala se se zájmem a Šejtroček jí převyprávěl celou svou anabázi.. Se zájmem ho vyslechla.. „Takže vlastně ani Šejtročku nevíš, co Tě čeká zítra,“ konstatovala na závěr a Šejtroček sklonil posmutněle oči.

„Ale nebavme se již o mně. Řekni mi, kdo jsi, vypadáš jako princezna ...“, žadonil za chvilku..

Usmála se.. „Ale vždyť jen nevypadám jako princezna.. Já jsem opravdová princezna.. Z ledového království.. U nás se žije lidem hezky, spokojeně a bezstarostně, ale přece jen se občas vydávám do světa a hledám možnosti, jak svým poddaným ještě více pomoci..“

„Ó, to je pro mě velká čest“, začervenal se Šejtroček, „už jsem o Tobě ledasco slyšel.. Vzpomínám si, že i ty jsi měla co dočinění se zlým Vrublou.. To on tady začaroval ty lidi a udělal z nich protivy ? Přitom tady mají tak vynikající sýr, který je radost jíst..“

„Ne, to není dílo Vrubly,“ řekla princezna, „a máš pravdu, sýr tu mají dobrý, u nás i u vás by se po něm lidé utloukli , ale ochutnal jsi to místní pivo ?“

„Ne,“ sklopil zase Šejtroček oči. „Nemám již dalších peněz,“ přiznal.

Princezna mu popostrčila svůj žejdlík : „ochutnej..“

Šejtroček byl po celém dni dehydrovaný a mocně si přihnul.. A hned se s ním svět zatočil.. Brrr, něco tak hnusného ještě neokusil.. Nakyslá příchuť, puch z kvasinek pochybného kmene, slad snad z plev a ne z kvalitního ječmene.. Jediný chmel, který tohle pivo kdy vidělo, byl snad ten namalovaný na žejdlíku... Šejtroček vyprskl.. „To je hnus..“

Princezna přikývla.. „Je to hnus.. Jen jsem si srkla.. Pak ti lidé tady nemají být tak otrávení..“

„Rád bych těm lidem nějak pomohl, ale jsem teď v situaci, kdy nejspíš sám budu potřebovat pomoci“, rozesmutnil se znovu Šejtroček..

„Ale neboj Šejtročku“ , usmála se princezna.. „Nějaký nápad mám.. Cosi jsem v tom i podnikla.. Jen jsem tu teď celý večer přemýšlela, jak to provést, a ty jsi mi přinesl ten správný nápad..“

„Jaký?“ , zeptal se Šejtroček udiveně..

„Ty jsi spolehlivý a exprexní forman“, chválila princezna Šejtročka, „budeme odsud vozit k nám ten Balkánský sýr a sem zpátky české pivo !!!“

„Ale já jsem teď zadlužen, přišel jsem o náklad a nemám ani na cestu zpět..“, řekl Šejtroček rozpačitě.

„Půjdeme do holportu a půjčím Ti nějaké tolárky do začátku..“, uklidnila ho princezna..

„A kolik bych toho vezl ?“,  zeptal se Šejtroček s ohledem na svou Máňu..

„Pro začátek dvacet centů sýra..“ , plánovala princezna..

„Tolik Máňa neuveze“, smutnil znovu Šejtroček..

„Tak koupíme další povozy a koně a najmeme další formany“, smála se princezna..

A smál se taky Šejtroček.. Vždyť je to tak jednoduché...Lepší zítřky za humny.. A to si ještě před chvílí myslel, že ho Vrubla navždy zničil.. Vrubla.. No jo, je tu zádrhel..

„Vrubla se ale nedá.. Tobě princezno škodil, mně škodil a bude nám chtít škodit zase...“, obával se Šejtroček..

„Neboj se,“ ujistila ho princezna, „na Vrublu vyzrajeme..“

Následující dny proběhly ve znamení příprav, jednání a nakládání.. A koncem týdne se jako první z řady zbrusu nových povozů zapřažených za nádhernými plnokrevníky vydal na cestu ten, tažený kobylkou Máňou.. Naloženo měla požehnaně, šla pomalu..

A jak princezna se Šejtročkem očekávali, Vrubla se brzy objevil..

A spustil tu svou bandurskou :“Podle nařízení krále této země..“

„Tak dost,“ přerušil ho Šejtroček a seskočil z kozlíku..“Pojď se podívat...“

A táhl Vrublu kolem povozu..

„Koukej, obruče mají deset milimetrů, jsou úplně nové...Hele, lékárnička.. Sestavovaly jí ty nejlepší místní babky kořenářky.. Jsou tam bylinky dokonce na horečku omladic, s kterou se někdo jen těžko potká.. Tady se podívej, jakou pěknou známku mám vylepenou za zaplacení poplatku za používání silnic.. A hele tady... Víš, co to je ?“, položil si řečnickou otázku a ani na odpověď nečekal. „To je tachograf, hele, klíčkem se to natáhne, pak to běží a vidíš – tady jsem se zastavil na třičtvrtě hodiny po čtyřech a půl hodinách jízdy.. Tady jsem stál chvilku na čůrání .. No vidíš to ? Všechno si můžeš zkontrolovat, odpočívám, jak mám... A pojď sem“, táhl Vrublu ke kozlíku.. „Tady mám pásy z nejlepších hovězích kůží, a tady mám takovej porichtung, můžu si to sám na sebe navinout za chvilku, jsou takový samonavíjecí.. A kozlík mám nově vyplstrovanej, z toho už žádný hemeroidy nebudou...“

Vrubla byl zaskočený a lapal po dechu.. „Však ono se něco najde, co král téhle země nařizuje a ty to nemáš“, hrozil..

Šejtročkovi naskočil na tváři úsměv od ucha k uchu..“Hele“, vytáhl zpod kozlíku nějaký papír,

„to je pojistka na pokuty..Hahaha..“

„Počkej, počkej“, pouštěl Vrubla hrůzu... „Přijdou kroupy, nebo déšť.“

Hlas mu už zněl trochu rozechvěle, tohle kouzlo moc často používat nemůže...

Ale Šejtroček se smál dál : „Ať sisi, samozřejmě, že jsme pojištěný i na živelný pohromy.“

Vrubla chvíli bublal a rudnul a už se nezmohl na slovo... A za chvilku zmizel jako pára nad hrncem..

Asi definitivně, protože Šejtročkovy povozy od té doby vozí z Balkánu lahodný sýr, po kterém se lidé na jarmarcích mohou utlouct a zpátky vozí české pivo, po kterém se v Bosně a Hercegovině stali lidé z protivů veselými opilci...

A povozy jezdí pořád a když už náhodou Vrubla vymyslí nějakou lumpárnu, u Šejtročka se jen zasmějí a udělají mu něco zase na truc... Třeba nafukovací pneumatiky, nebo elektronické mýto...

A princezna, která už před tím byla prachatá, je teď ještě prachatější a přesto jí mají lidé víc a víc rádi..

A sám Šejtroček ? Pořídil si velký barák, dal se na chlast a na hazard, protože mu podnikání ve formanství najednou začalo přinášet víc peněz, než je vůbec schopý utratit...