Rozloučení
Tak nám princezna odešla prosvítit šeď všedního pracovního dne jinam...
Její židle osiřela, její Toník se přestal každodenně potkávat s Dášenkou, její kancelář potemněla, když tam přestaly zářit její zlaté vlasy...
Někteří jsou možná rádi, některým je to možná jedno, mě je z toho určitě smutno. Moc smutno. Ale když o tom přemýšlím, jediný argument, který nacházím pro to, aby tady zůstala, je ten, abychom se mohli dál každý den potkávat. Ale jednak já už pro ní dávno žádným takovým argumentem nejsem a vlastně bych ani nechtěl být.. Nebo chtěl.. Ne nechtěl... Srdíčkem bych to chtěl, hlavou bych to nechtěl.. Tak je to... Srdíčko by si přálo, aby Ti to nevyšlo, ale hlava Ti nechce stát v ničem v cestě a kdyby mohla nějak ovlivnit, aby Ti to vyšlo, tak to udělá.
Vzpomínám si na ten den, kdy Tě šéf poprvé přivedl k nám do kanceláře a určitě nezapomenu ani na ten poslední den, kdy se v kanceláři potkáme.
Už jsem Ti určitě popisoval můj první dojem, když jsem Tě poznal.. Přišlo mi, že jsi ta pohádková bytost, která by byla schopna obrátit můj život naruby. Taková na první pohled obyčejná holka, ničím výjímečná, ale s takovým zvláštním nábojem. Tehdy jsem se toho lekl. Hledal jsem důvody, proč by tomu tak být nemělo, a měl jsem radost, že jsem nějaké nacházel..
Nicméně jsem tomu později stejně podlehl.. A drží se mě to dlouho... Možná i proto, že to nepřešlo do toho „happy endu“.. Kdoví, kdyby to třeba bývalo bylo do toho „happy endu“ přešlo, mohlo to být dávno pryč... Kdyby jsou jen chyby... Nemůžu mít všechno, po čem bych kdy toužil...
Když na těch pár měsíců nejintenzivnějších pocitů a zážitků vzpomínám, vybavuje se mi jen to příjemné a hezké. Při tom mě to tolik trápilo.. Těch bezesných nocí s mučivými myšlenkami, že Tě nemám, těch víkendů, kdy jsem doufal, že od Tebe přijde alespoň esemeska, a nedočkal se, nebo těch chvil, kdy bych Tě nejradši stisknul v náručí nebo alespoň Ti byl nablízku, ale nešlo to, protože jsme byli v práci, nebo když jsi se na mě hněvala, kvůli něčemu, co mě přišlo od Tebe jako křivda... Ale to negativní je dávno pryč, když zavřu oči, vzpomenu si jen na samé neopakovatelné a fantastické momenty..
A třeba mě taky hrozně moc zahřálo, když jsme tuhle stáli u mé kurevnické nástěnky, koukali na fotky, já Ti říkal, jak na té naší společné vypadáš šťastně a spokojeně a Ty odpovídáš, že jsi taky šťastná a spokojená byla. Jsem hodně moc rád, jestli jsem Tě dokázal alespoň po nějakou dobu dělat šťastnou a spokojenou..
Teďka jen doufám, že jsi neodešla z mého života definitivně. Co můžu ovlivnit já, o tom nepochybuju.. Dál budu chodit na spinning, Zkusím Ti občas něco delšího napsat na Tvoje stránky – jsou pořád jen Tvoje a nikoho bych na ně neodkázal (to byl stejně zajímavý nápad, je to takové intimní, nikdy před tím mě nic takového nenapadlo a nikdy už se do toho nepustím znova ), budu se snažit třeba o to, abychom spolu zase jeli cyklozávod, nebo dokonce letos dva.
Ale vůbec netuším, jak s tím, co nezáleží na mě. Nevidím Ti do hlavy, netuším, co si o tom myslíš Ty a ani nečekám, že bych se to od Tebe někdy dozvěděl, tak se na to ani nebudu ptát.
Jestli mi třeba poskytneš svou novou emailovou adresu, abych Ti mohl i nadále psát a dělit se s Tebou o zážitky všedního i nevšedního dne, jestli i když mi ji poskytneš, mi vůbec budeš odpovídat, jestli se někdy potkáme u piva, večeře, oběda – mimochodem, je na mě řada s pozváním a to platí, teď jsi pozvaná Ty ode mě a nerad bych, aby to pozvání zůstalo nevyslyšeno, nebo jestli mi řekneš, až půjdeš na krev, abychom se tam spolu mohli potkat, nebo společná zmrzlina na Želivci, a já nevím co ještě dalšího... S tou zmrzlinou se navíc i tak připomínám, mám u Tebe tu jednu vyhranou.
Nedávno jsi řekla, bylo to, když jsi měla nakročeno do Gefca, že máš obavu, že Ti to nevyjde, protože když si něco moc přeješ, tak to nevyjde.. Přemýšlel jsem o tom, jak to mám já, protože se mi splnilo ledasco. A zjistil jsem, že to je asi takhle – taková ta běžná přání, co bych chtěl, neřeším, to si prostě zařídím.. K takovým těm méně běžným přání, se stavím tak, že si říkám, že jde o něco fakt složitého, neobvyklého, na první pohled nemožného a že musím počítat s tím, že to prostě nevyjde. Vyhýbám se tím pozdějšímu zklamání, ale přitom to tak docela nevzdávám a s vynaložením nějakého úsilí, zpravidla menšího, než bych čekal, toho dosáhnu, když k tomu nazraje čas.. A že vlastně bylo v poslední době jen jedno, co jsem moc chtěl, bylo to to nejdůležitější a nevyšlo to.. Ty...
Ty... Která Ty ?
Ono to není tak jednoduché... Mě přijde, že jsou ty princezny alespoň dvě.. Dvě diametrálně odlišné... Ne až tak moc, jako třeba doktor Jekkyl a pan Hyde... Ale přece jen dvě různé princezny. A ne jen ve vztahu ke mě... Jako by měla Lucka jednovaječné dvojče, které vypadá stejně, ale chová se jinak.. A obě Lucky se různě nepravidelně střídají. Mám je rád obě. A těšilo mě, že alespoň jedna z nich měla ráda mě a dávala mi to najevo. Těžko říct, která z nich to vlastně začíná tu novou životní etapu. Jestli ta, která mě měla ráda, tak ta to bude mít dobrý. Všude dobře zapadne a budou jí mít rádi, všechno jí bude vycházet samo a ona sama bude šťastná. O tu druhou bych měl trochu obavy.. Ta bude různě narážet , a i když si prosadí svou, moc spokojená nebude.
Když se tak dívám na fotky z průběhu různé doby a prohlížím si Tě, mám takový pocit, že ty dvě Lucky mají malounko rozdílné výrazy.. Princezna z ledového království a princezna Lucka...
Ale tak obecně si myslím, že jsi mě určitě alespoň malounko pozměnila v kladném smyslu.. Za to Ti děkuju.. Taky jsem si díky Tobě v hlavě ujasnil spoustu věcí.
Ale nechci teď hodnotit, kdo jaký jsme a komentovat, kdo co dělá dobře a co kdo dělá špatně. To je vlastně úplně jedno..
Teď budeme mít pár dnů minimální možnost komunikace. Ty se budeš nejdřív dovolenkovat a pak rozkoukávat na nové židličce a to si já budu brousit po světě. Když budeš mít zájem, zkus se podívat na www.fiattempra.estranky.cz. Mám takovou představu, že bych tam každý den připsal pár řádek, že jsme v pořádku a kam jsme dojeli a co se zajímavého přihodilo. Jsem na to zvědavej.. Jestli se nedostaví nějaká ponorka nebo tak.. Škoda, že Tě tenhle kraj Evropy neláká.. Ale což.. I kdyby lákal, stejně bys se mnou nejela...
A myslím, že nezapomenu ani na to rozloučení.. Když se Toník naposledy odpíchl od rampy a zamávali jsme si.. Nejsilnější pro mě ale bylo, když jsem Ti nesl tu kytku.. To jsem měl na krajíčku...
Princezno, přeju Ti, ať Ti vždycky všechno vychází dle Tvých představ, ať jsi šťastná a spokojená a prostě krátce a stručně ZLOM VAZ !!!
