Tak se milý čtenáři pohádkových příběhů zase po čase setkáváme..Chystáš se začíst do dalšího vyprávění o své oblíbené princezně.. Pokud jsi ještě docela malý čtenář, chystáš si asi k ruce lahvičku svého oblíbeného Jupíka, jestli jsi starší, tak spíš lahvičku svého oblíbeného Modrého Portugala.. I já jsem rád, že se zase potkáváme, i mně se stýskalo..
Říkáš si asi, kdopak to bude, ten Toník.. Jsi zvědavý ? Tak co si myslíš ? Že je to princ ze sousedního království, který se bude ucházet o princezninu roku a tahle pohádka skončí svatebním happy endem ? Ale kdeže..
Nebo že je to princeznin oblíbený hřebec, na kterém se projíždí po svém království na romantických vyjížďkách ?
Vedle jak ta jedle !
Princezna přece není ten romantický typ na zhlížení krajinek
z koňského hřbetu.. Umíte si jí někdo představit v kytičkovaných
šatičkách s korunkou na hlavě, na koni uprostřed rozkvetlé louky ? Že by
tamta tlustá brýlatá holčička byla přesvědčená, že ano ? No to snad Klárinko
nemyslíš vážně.. No nebreč, snad jsem toho tolik neřekl.. Otři si ještě tu
poslední slzičku, ať můžu pokračovat.. No jo, srovnej se s tím, že ty
nikdy princezna nebudeš.. Už zase řveš ? No, už nečekám, to bychom se nikam
nedostali. A třeba taková
Je jedenadvacáté století a princezna je veskrze moderní.. Takže kdo je Toník ? Nic ? Vy jste ale nedůvtipní… Á Ivanka se hlásí.. Tak co myslíš Ivanko ? Aha, tobě se chce čůrat.. No to se přece nemusíš ptát…
Tak milí čtenáři, Toník je auto..Je to princeznino auto.. Jako všichni jeho příbuzní, má nosík trošku nahoru… Ne tolik jako třeba honorace Mercedes nebo namakaný sportovec Bavorák, ale trošku přeci jen ano, protože to není jen tak obyčejný „wágen“ ale folks-wágen…
To bylo tak..
Princezna má samozřejmě řidičák.. Co by to bylo za princeznu, kdyby neměla.. Mohla ho mít samozřejmě jako princezna automaticky, ale princezna si ho zasloužila v autoškole jako její poddaní..
Zpočátku jí nějaké z královských aut, Punťu, Ďáblíka nebo Ajdu občas půjčoval její královský otec, král z Hřebečníků, Libuše a Zlatníků..
Do práce dokonce princezna jezdila jako ostatní prostí obyvatelé království sockou. Ale na cestu z práce dostávala občas princezna k dispozici zkušeného šoféra pana Kocourka. Nebyl sice řádně olivrejovaný, jak by se na panského šoféra slušelo, a dýchavičný slabý a unavený Bobík, s kterým pan Kocourek jezdil, nebyl také žádné hogo fogo, ale přece jen to bylo lepší, než jezdit sockou.. Bobík byl skromná škodivka, jezdil a jezdil, a když s ním pan Kocourek vezl princeznu, vždycky dojeli. Jednou sice bylo třeba vyměnit pneumatiku, ale výměna proběhla tak rychle, že princezna skoro ani nestačila vykouřit svou Startku.
A princezna poznala, že lepší než sem tam se nechat svézt, by bylo vozit se každý den.. Ale k tomu potřebovala mít své vlastní auto.. Vybrala si Toníka a začala do práce jezdit s ním.. Zamilovala se do něho na první pohled a na jeho koupi padla řada výplat..
Princezna je samozřejmě šikovná řidička.. Proplétá se zdatně mezi auty a výmoly na Jižní spojce.. Dojede kamkoliv a kdykoliv.. Stejně jako už jsme poznali, že mistrně zvládá zapůjčená kola pana Kola a Komtesu nebo vlastní lyže.. Navíc je skromná.. Vždyť by stačilo, aby stáhla boční okénko, nechala se poznat okolními řidiči a ti už by jí sami pouštěli vpřed, jak jim ukládá královský výnos..
Toník je hrdý na to, že je osobním princezniným autem.. Nikoho jiného by ani nenechal, aby kroutil jeho volantem a šlapal na jeho pedály.
Za to princezna občas využívá svého práva svézt se v království jakýmkoliv autem. Toník na ta ostatní auta zpočátku žárlil, ale smířil se s tím, když zjistil, že ho má opravdu princezna nejradši ze všech aut na úplně celém světě. Ostatně, princezna má vedle sebe na okenním parapetu hned dvě Toníkova miminka… A na zimu má pro Toníka speciální zimní botičky.
Tak třeba na delší cesty, například do ledového království, používá princezna Dášenku. Dášenka je trochu bachratější, všechno se do ní ale vejde a je hodně zcestovalá. Původem je Francouzka. Jednou byla navštívit i své rodiště, ledové království zná jako své boty.
S Toníkem je to dobrá kamarádka, přes den často stávají blízko sebe a povídají si. Občas se také potkávají na cestách.. Někdy má Dášenka nutkání s Toníkem závodit, hodnota jejich maximálního výkonu není až tak daleko od sebe.. Ale Toník je přeci jenom trochu štíhlejší a lehčí a mimo téhle výhody má i o dost strmější křivku kroutícího momentu..
Princezna má kamarádský vztah ke všem autům a jako správná vladařka se snaží věnovat pozornost všem, která si o to řeknou. Navíc jí to s každým autem moc sluší.. Ukázal bych Vám všem rád, jak vypadá hezky za volantem takové ikony, jako je Hummer H1.. Ale tuhle fotku mi princezna ke zveřejnění bohužel neposkytla..
Také ať jsem hledal jak jsem hledal, nikde jsem v archivu nenašel Toníkovu podobenku.. Tak snad se se mnou princezna nerozkmotří.. Ale Toník je fakt fešák, má pěknou modrou barvu, perleťová světla a spoustu dalších doplňků, které z něho dělají toho správného šviháka.
Ono se ale také každé auto trochu víc rozjasní a rozesměje, když se princezna octne v jeho blízkosti..Třeba takový Hupmobil z roku 1929 úplně zčervenal už ve chvíli, kdy se princeznina nožka octla na jeho stupačce..
Nebo stará Fordka T z roku 1927.. Té se pýchou samo protočilo magneto, když princezniny ručky uchopily její volant..
A Oktávka Eda z roku 1962 zahrabala svými zadními diagonálními pryžemi jako statný hřebec… Vidíš Klárinko ? Dočkala jsi se i toho koníka.. I když jen jako příměr.. Vždyť i ten starý Eda má pod kapotou 42 koníků.. Kam by se na něj hrabal Horymír se svým Šemíkem..
Jé je, ty už zase brečíš ? Co říkáš ? Jak princezna couvá ? Inu, princezna couvá na jedničku.. Á, tenhle příměr kulhá.. Jistěže couvá na zpátečku a ne na jedničku.. Tobě se to plete Klárinko ? Prostě princezna couvá skvěle rovně, doprava, doleva, kličkuje i pozadu jako zajíc… Co říkáš Klárinko ? Že se to nikdy nenaučíš ? No… nenaučíš…A nebreč…
Kde jsme to skončili ? Co říkáš Milošku ? Že si musíš dolejt vizoura, ať chvilku počkám ?
Děláte si ze mě prdel vy sráči ?
V práci si princezna vyzkoušela snad všechna auta svých kolegů.. Myslím, že jediné, které ještě neřídila, je hajného Versatilkas.
Jednou se princezna svezla členem moc nóbl rodiny Cadillaců z Ameriky.. A Cadillac nic.. Žádný projev nadšení, kdože ho to mohl řídit.. Ale to se vyjasnilo.. Byl to jakýsi levoboček, nepocházel z Ameriky, narodil se ve Švédsku, a Seveřané, jak známo, projevy citů zrovna neoplývají..
Jo, jak tak čtete o vztahu princezny k autům, připadá vám to všechno jako prima zábava a legrace.. Ale víte například, že princezna má automaticky nárok zúčastňovat se i různých závodů ? No, troufli byste si na to ? Princezna jo.. Nedávno se zúčastnila závodu motokár.. Náročné.. Ruce bolí.. Žebra bolí.. Adrenalin.. Jak myslíte, že princezna dopadla ? No jistěže máte pravdu.. Poslední nebyla.
Ale jsou i motoristické situace, kdy princezna není tak úplně ve své kůži..Tak třeba když princezna musí plnit své vladařské povinnosti.. Společensky se jaksi nehodí, aby mezi ostatními hlavami států se princezna objevila s Toníkem, nebo bachratou Dášenkou, nebo starým Bobíkem.. Aby mohla reprezentovat tak, jak se sluší a patří, musí při takových příležitostech využívat královského Rolls Royce.. A tohle auto princezna nemá moc ráda.. Jednak je společensky nepřípustné, aby si takové auto řídila sama a druhak jí připadá až óóóbludně veliké..
Tak co milí čtenáři, mladí, dospělejší i starší, co si z tohodle povídání odnesete ? No, že sice je jedenadvacáté století, nicméně, když stojíte zrovna beznadějně uvízlí v zácpě, třeba v autě vedle vás sedí princezna a vůbec o tom nemáte tušení…
A protože shodou okolností má princezna zrovna narozeniny, přeju jí to všechno úplně nejlepší.. Ať se jí splní všechno, o čem sní a co si přeje…
