O pašíkovi Vole
Žil-byl kdysi jeden pašík. Spolu s ním žili v chlívku i další pašíci. Neměli žádná jména. Pro všechny to byla jenom prasata.
Náš pašík ale byl přemýšlivý. Pojmenování Prase se mu sice líbilo, ale brzy seznal, že prasata jsou všichni a když ten milý chlapík ve vysokých filcákách s kýblem lahodných pomejí zařve „Prasata“, nevolá tím jen jeho.
Až jednou..
To se pašík zrovna cpal ke korýtku za zbytky z kuchyně, které měl obzvláště rád, a cpal se a cpal, div ostatní prasata neušlapal, a tu ho ten chlapík odstrčil se slovy : „Vole, neušlap ty prasata !“.
A tehdy to konečně pochopil.
Prasata jsou všichni ve chlívku, to je asi příjmení. A jeho jen vlastní křestní jméno je Vole.
Náš pašík si slastně chrochtl. : „Tak tedy se jmenuji Vole Prase.“
Na své jméno pak byl patřičně hrdý a každému novému pašíkovi ve chlévě ho ihned vychrochtal.
Pašík Vole si pak žil docela spokojeně, volný čas, kterého měl hodně, trávil přemýšlením. A když někdo tolik přemýšlí, obvykle dříve či později na něco přijde.
Pašík Vole si tak všiml, že čas od času přijde do chléva starší na velmi krátko ostříhaný pán v pepita kalhotách a bílém zamaštěném plášti a některého z pašíkových kamarádů nebo kamarádek si někam odvede.
Nějaký čas o tom pak hloubal dál. Nešlo mu z hlavy, kam si ten pán ta prasátka odvádí. A protože pašík Vole byl i bezelstný, skoro by se dalo říct i silně naivní – ostatně neměl v poněkud jednotvárném životě bez masmédií a knih mnoho možností získat nějaký reálný světonázor – tenhle problém si vyřešil.
Ten pán je dealer nějaké cestovní kanceláře pro pašíky a každého pašíka jednou vyšle na nějakou pěknou rekreaci.
A musíme si říci, že tohle vysvětlení se mu strašně zalíbilo. Začal se těšit, až si i jeho ten pán jednou vyzvedne a odvede. To bude prasečí slast – pobyt na Kanárských ostrovech, plná penze, luxusní podestýlka, teplé moře, bude se opalovat až bude černý jako ten pašík na obálce knihy o myslivosti, co si jejich ošetřovatel čas od času pročítal. Vždycky se pak na pašíky díval s takovým zvláštním úsměvem.
Hlavně, aby mu nezapomněli dát tmavé brýle, aby si na slunci nepoškodil zrak.
Všímal si také, jak utěšeně přibývá na hmotnosti. Bříško se mu kulatilo a vrstvička sádla mohutněla. Pašík Vole zjistil, že pán od cestovky si vždycky vybírá ty nejtučnější pašíky. I to má ale přeci své logické vysvětlení. Vychrtlé prasátko by na Kanárech dělalo národní ostudu.
A tak pašík Vole začal žrát ještě víc a ještě víc, aby byl už brzy tak tučný, aby si ho pán také odvedl. Strašně se těšil. V noci se mu zdálo, jak se při procházce po pláži seznámil s nádhernou sviní. Společně se brouzdali krajinou , kopýtka se jim bořila do písku nebo společně rypáčky vyrývali lanýže.
Pašík Vole byl také cílevědomý a jak všichni víme, kdo je cílevědomý, dočká se jednou naplnění svých přání. A i našemu pašíkovi jednou nadešel ten den s velkým D.
Pán v bílé blůze a pepita kalhotách si ho vybral. V náprsní kapse mu byly vidět sluneční brýle a prstem ukázal na pašíka Vole. Vole slastně chrochtal a ochotně se nechal vyvést z chlívku, ve kterém strávil celý svůj dosavadní život. Už se tady nebude krčit s těmi ostatními prostoduchými pašíky. Nesahají mu ani po kolena. Opovrhoval jimi. Jemu přeci teď začíná to velké dobrodružství. Opravdový život.
Dvířka chlívku se za ním zavřela…
My dva, milý čtenáři, nejsme tak naivní jako pašík Vole, a oba dobře víme, jak to bylo dál. Možná je v tom i ponaučení pro nás. Každopádně si alespoň slastně chrochtáme ve zcela jiných souvislostech. I proto teď přeskočím pár nudných pasáží a dostaneme se rovnou k tomu nejzajímavějšímu..
……a vzduchem překrásně zavoněla vůně zabíjačkové polévky.
