Koukal jsem princezno, že na Tvých
stránkách už skoro dva měsíce nepřibyla ani řádka..
To je tristní...
Mě poslední dobou jakákoliv časová
informace znamená jen mžik... Jako by to bylo před čtrnácti dny, když jsi mi
řekla, že už mě nemiluješ, přitom to bylo v únoru, jako by to bylo měsíc,
když jsi mi řekla, že bys se mnou nikdy nemohla být, a přitom to bylo loni v říjnu,
jako by to bylo před týdnem, když jsme byli v Alpách a ty příjemné
společné chvíle, které se od té doby vzácně objevily, jako by byly včera...
Třeba bazén na Hluboké, náš společný cyklozávod, nebo motokáry... nebo cesta
domů z taneční zábavy..
Když jsem se byl o dovolené podívat ve Vsetíně na Fiata,
zastavil jsem se na místním zámku. Z vlastního zámku jsem teda byl
zklamanej, ale byla tam výstava nějakého současného místního malíře.. Na umění
nejsem, a na to moderní obzvlášť ne, no byla to hrůza.. Marně jsem hledal
spojitost díla s jeho názvem, prostě mě to neoslovilo... A malovat
pastelkama na traktorový papír z počítačové tiskárny asi tak kvalitně jako
bych maloval já, to mi málem dodalo sebevědomí pokusit se stát výtvarným
umělcem. Nicméně, cosi mě tam zaujalo. Byla to série čtyř zrovna pastelkami
malovaných matlanic na traktorovém papíře a jmenovalo se to Bazén. Oč se malíř
pokoušel, bylo jasné na první pohled – i když nás dva snad tehdy v bazéně
nikdo nešmíroval... Ale ta změť čar s jasnými znaky se mi v mysli
přesně spojila v Tebe a mě.
Někdy mi připadá, že mi ostentativně dáváš
najevo, že jsem pro Tebe nikdo. Bývá mi z toho sice smutno , ale na druhou
stranu mě to přeci jen dost dobře upomíná na to, že je zbytečné těšit se na
jakékoliv Maliny, procházky, nebo vlastně cokoliv jako na možné opakování
něčeho... Že i kdyby třeba se něco takového mohlo znovu uskutečnit, bude to
jiné..
Jindy přicházejí chvilky, kdy mám dojem,
že pro tebe nejsem jen kolega z vedlejší kanceláře, a to mě mate a je mi
z toho smutno taky...
Poslední dobou už to všechno běží tak, že
se přes den skoro ani nepotkáme, jen vzácně mi odpovíš na email.. Kolikrát ráno
přemýšlím, jestli má těch pár řádků, co ti napíšu, vůbec nějaký smysl.. Jestli
by sis třeba všimla, kdybych už se definitivně odmlčel a nenapsal ani slovo. Ale pro mě to smysl pořád
má.. Mám pak pocit, že víš, že tu jsem, i když se pak celý den ani nepotkáme,
ani si už nenapíšeme..
A odpoledne už se těším, jaká změna
nastane, až tu osiříme.. Na to, že se Ti zase třeba na rtíkách objeví úsměv,
který můžu vidět jen já a nemusím se o něj s nikým dělit. A na společnou
cestu domů. Jsme sice každý zavřený ve svém autě, ale mám pocit takové vzájemné
intimity. Poslední intimity, která ještě zbyla.
Bývám na sebe taky naštvaný... Pak si vyjmenovávám objektivně všechna ta Tvoje negativa.. Nejsi
princezna... Nejsi nejkrásnější na celém světě... Nejsi nejlepší.. Když se ráno
probudíš, vypadáš hrozně.. Jsi umíněná.. Občas píšeš hrubky... atd...Obecně
vzato, nic super extra...
Pak mám chvilku dobrý pocit, jak jsem si
Tě pěkně rozumově rozmluvil...
Jenže to trvá jen chvilku.. Pak si řeknu :
„K čertu s nějakou objektivitou“.... Pro mě jsi princezna, ta nejkrásnější
na celém světě, nejlepší, krásná v každou chvíli a v každé situaci, jsi
tak milá a jak píšeš, to je v důležitosti to úplně poslední na celým
světě...
Pak jsem zase na sebe naštvanej, že se
toho prostě nedokážu zbavit... Uvědomuju si, že je to problém, ale nevím co
s ním.. Doufám, že to prostě jednou přejde.. Že potkám nějakou jinou
princeznu.. Jenže žádná jiná princezna není a potkávám jen obyčejný ženský..
Nedávno jsem potkal jednu osobu, která mě
zaujala a asi i dost nejapně jsem na ní civěl.. Občas můj pohled i opětovala..
Jak jsem si jí tak prohlížel, začínal jsem mít pocit, že už je to dobrý.. Že už
zase aspoň začínám fungovat normálně.. Měla sebou sice nějakého týpka, ale
což... Trocha sebevědomí, no paráda... A pak jsem si uvědomil, že jsem si jí
pěkně prolustroval odshora až dolů a naopak a celou tu dobu jí jen kousek po
kousku porovnával s Tebou.. A Ty jsi vyšla jako vítěz...
Chtěl jsem Ti napsat, jak jsem na Tebe pyšnej,
když jsi rozebírala ty svoje pracovní výsledky.. Ale nevím, jestli by to pro Tebe ještě vůbec
něco znamenalo...
Snad jsem Tě neropzesmutnil, asi ani moc
nepobavil, ale ono se zase naskytne něco veselého k napsání.. Teď už to
jenom honem přenesu na Tvoje stránky, protože se blíží konec pracovní doby a
společnou cestu domů bych nerad prošvihnul...