Vánoce v březnu ?
S naší princeznou nic nemožného... A to jsem ani žádné Vánoce nečekal. . Skutečně nečekal ?
Skutečně nečekal. . Mockrát jsem o nás přemýšlel, co bylo, co je a není, co bude a nebude. Vypadalo to jednoduše. Nic není a nic nebude. Oba se přece chceme chovat zodpovědně. Vím, že se o Tebe nebudu pokoušet, nemělo by to úspěch. Vím, že Ty se nebudeš pokoušet o mě. Zbývala jedna situace – že by přišla chvíle, kdybychom OBA nechtěli být zodpovědní. A to jsem věděl, že bych selhal. Zezačátku jsem s tím bojoval, ale pak jsem to vzdal. Taková situace přeci nemůže nastat. Nebo ani nemáme šanci zjistit, že nastala. Jak ? Když já se nepokouším o Tebe a Ty o mě ? A ono to nakonec přišlo úplně samo. Nedalo se to zastavit. Jednu chvíli jsem stál před sprchou, čekal, až z ní vyjdeš krásná a voňavoučká , mučil se vzpomínkami, jak jsem tam byl loni s Tebou. A za chvilku se naše rty setkaly a mohl jsem Tě objímat. Já nevím, k čemu bych ten pocit mohl přirovnat. To se snad k ničemu ani přirovnat nedá, to je prostě zážitek nad zážitky.. A ráno jsme se vzbudili vedle sebe.. V tu chvíli mi v klubovně skautíků chybělo jedno tlačítko.. Jedno strašně moc potřebné a důležité tlačítko.. To, kterým by se dal zastavit čas. Kdyby tam bylo, zmačkl bych ho a mohli bychom se užít úplně do sytosti a do zásoby.. A přitom všude kolem by čas stál, nikdo by nás nesháněl, nikomu bychom nechyběli, nikdo by nás z ničeho nepodezíral, nikdo by nás nemohl přistihnout..
A až bychom se dostatečně vymazlili, stejně bych ten knoflík ještě nezmačkl.. Vyrazili bycho si splnit všechny ty plány, o kterých jsme spolu kdy mluvili.. Křivoklát pivo v Londýně, do Alp na lyže, určitě toho bylo i víc...Jenže tlačítko nikde..
Takhle nám to strašně rychle uběhlo, naposledy jsme se políbili a vyrazili k domovu. Vlastně nevím, jestli jsem se políbili úplně naposledy nebo ještě ne tak úplně naposledy, ale nepřemýšlím o tom.. Jsme zase, vlastně ne zase, ale pořád, zodpovědní..
Čekal jsem, jestli se nedostaví pocit morální kocoviny.. Nedostavil.. Dostavil se pocit mimořádného štěstí. Nová vlna energie, jako by motor uvyklý na obyčejný 95 oktanový benzín dostal benzín 110 oktanový...
A pak v neděli jsem se na spinning těšil víc, než obyčejně.. Možná jsem tam všechno ještě viděl přes ten svůj závoj opojení blahem, ale Ty jsi byla jiná než obvykle. Taková třpytivě jiskřivá, ještě veselejší, až jsem si říkal, že ten náš společný zážitek musí poznat všichni kolem.. A v tu chvíli mi to bylo úplně jedno...
A na to navázal týden, kdy jsme spolu až na pár výjímek, byli spolu každé ráno a každé odpoledne celou cestu do práce a z práce v jednom autě...
Vrátím se zase na začátek.. Platí všechno, co jsem tam napsal. Žádné mimořádné Vánoce nečekám, o tom, co je a není a co bude a nebude nepřemýšlím, Nic není a nic nebude.
Ale jsem takovej šťastnější... A doufám, že že Ty se taky netrápíš,a že to, co se stalo, se stalo proto, že jsme to fakt oba chtěli..