Ach jo… Zase píšu, protože těch možností na pořádnou komunikaci zase až tak moc nemáme.. Do SMS se toho moc nevejde a po mailu v práci si taky souvislejší myšlenku nemůžeme dovolit…
Mám takový pocit, že je to pro nás oba dost složité… Něco mezi námi je a řekl bych, že si s tím nevíme rady.. Všechno je nějak úplně jinak nalajnované.. A možná se budu dost opakovat..
Ty žiješ ve spokojeném partnerském vztahu a dost jasně jsi mi dala najevo, že na tom nehodláš nic měnit.. Byla to pro mě tehdy rána.. Zjistil jsem, že vězím ve vztahu tak, jako nikdy.. Doufal jsem ve společnou budoucnost, byl jsem ochoten udělat pro tebe cokoliv a vyvinulo se to takhle… A když jsi mi ještě později řekla, že mě nemiluješ, byly všechny ideje tak nějak pryč..
Zbyla realita – kupodivu ne až tak beznadějná, bylo mi s tebou hezky dál..Ale byla to taková pohádka, u které bylo dopředu dané, že nebude mít happy end..Musel jsem se srovnat s tím, že spolu nebudeme, že můj život prostě půjde jiným směrem..
Ta pohádka pokračovala – nepokračovala, bez toho, aby byly vyhlídky, jestli to tak bude den, týden, měsíc.. Každou hodinu jsi mi mohla říct, že už to trvá moc dlouho a nechceš v tom nijak pokračovat.. A začal jsem si uvědomovat, že jestli mám jít dál bez vyhlídky na to, že tě budu mít, že se musím oddělit od toho, abych si u všeho představoval, jak bys reagovala ty.. A že jednou nejspíš dojdu do situace, kdy i zradím to, co je mezi námi…
Ocitli jsme se každý v trochu jiné dimenzi – ty jsi možná měla jakous takous představu ohledně nás dvou, ale já nevěděl, co bude zítra… A ten nejistý čas jsem nechtěl ještě zkrátit zbytečnými rozmíškami.. Proč dneska řešit nějaký problém, který nastane za týden, když možná už zítra cokoliv mezi námi bude minulostí ?
Najednou je konec, protože mi nemůžeš věřit.. My chlapi i vy ženy máme trochu jinou logiku.. Já jsem to prostě nepochopil… Proč ?
Tak jako tak spolu nikdy nebudeme, nikdy jsi nepřemýšlela, že bys svůj stávající vztah opustila..
Měla – li jsi v úmyslu nějak dál pokračovat nezávazně, tak přece jsme svoji jen ocamcaď pocamcaď a nebudeme řešit, co dělá ten druhý, když nejsme spolu.. A je až takové absurdní, když teď dojdeš k tomu, že nemůžeme být spolu, protože něco dělám nějak jen proto, že jsi mi už dřív jasně dala najevo, že nemůžeme být spolu..
Nevím, nerozumím tomu …Děsí mě představa, že jsem možná nějakou šanci přece jen měl a prošvihnul jsem jí proto, že jsem byl přesvědčenej, že žádná šance není..
Udělat za vším tlustou čáru taky dost dobře nejde.. Je to silnější, než rozum…
A my hledáme nějakou třetí cestu….
I když už dost dobře možná žádnou nehledáme…
Z těhle situací, kdy se dostaneme na úplný bod mrazu, mívám pocit, že bychom měli být spolu a tyhle situace by nenastávaly.. Jenže to nejde…