Ahoj princezno,
Pár dnů se teď nepotkáme.. Přemýšlel jsem, jestli ti to řeknu dopředu, ale přišlo mi to zbytečné.. Máš teď fůru práce a starostí a možná si ani nevšimneš, že je moje židle prázdná...
Potřeboval
jsem na chvíli vypadnout. Je toho na mě už nějak moc, jsem unavenej po těle i
po duši.
Nikdy by mě nenapadlo, že bych někdy jel na týden úplně sám a vidíš, teď se na to i těším.
Potřebuju na chvilku změnit prostředí, koukat na jiné obličeje..
Je to vlastně takovej chvilkovej útěk... Co sejde z očí, sejde i z mysli – když tě týden nebudu potkávat, budu snad moct myslet i na něco jiného, než jen na tebe.. Jistě, oddáchnu si i od bráchy a od synovce.. Tohle soužití je taky unavující..
Jenže, i když to nechci, musím pořád hodně myslet na tebe. Přes víkend už si dlouhou dobu vždycky říkám, jak jsem v pohodě a jak už je to pryč, jenže v pondělí tě zase potkám a lítám v tom zase.. Miluju tě a jsem nešťastnej z toho, že se toho nemůžu zbavit...
Zkoušel jsem ledasco, ale nic nezabíralo, jedině tak jsem došel k totální nechuti pokoušet se seznamovat...
Naplánoval jsem si spoustu výletů, beru sebou kolo, když bude hezky, budu jezdit, když bude ošklivo, sednu si na terase penzionu a budu usrkávat kouřící kávu nebo groček s knížkou na klíně...
Měj se tady fajn, dávej na sebe pozor a v neděli se objevím na spinningu...
